Městská ekologická naučná stezka – stanoviště č. 13.1
Městské koupaliště na řece Waldnaab

Z historie
V dnešní době to mají weidenští krásné, možnosti koupání existují jak v zimě, tak i v létě. Dříve tomu bylo jinak: „Kdo se touží koupat ve studené vodě, ten leze do řeky......“ Na rozdíl od tohoto výroku bylo koupání v teplé vodě vždy velmi považováno. Na základě velké spotřeby dřeva nesmělo obyvatelstvo zřizovat vlastní koupele. Proto byly ve městech zřizovány veřejné „lázně“. Tyto sloužily nejenom čistotě, nýbrž především péči o zdraví. Ve Weidenu existovaly od XV. století dolní a horní „lázně“, které byly zásobovány vodou z městského potoka. Ale také koupání pod širým nebem našlo své milovníky.....

V roce 1885 bylo koupání ve Waldnaab u hlavního pilíře (budova obvodního soudu, 1970 v přestavbě pro finanční úřad) na mostě zakázáno. Zvláště školáci nedodržovali tento zákaz. Proto byl potok „Hahnenbach“ v úseku od mlýnu „Orthegelmühle“ až po ústí řeky Naab vyhlášen jako koupaliště pro mládež. Protože občané Weidenu v tomto prostoru pražili len, docházelo k stále hojnějším námitkám. 1858 se při zasedání magistrátu zjistilo, že občané Weidenu již od pradávna využívají koupaliště „Weberbad“. V tomto případě se jedná o zákrut řeky Naab na úrovni městského mlýnu. Z mnohých stížností vlastníků přilehlých luk se můžeme dozvědět, že 1860 neexistovaly ještě žádné soukromé louky u koupaliště. Odkud pochází pojmenování „Weberbad“ si neumíme vysvětlit. Kolem roku 1921 jsou zde u takzvaného „Mühlweiher“ (mlýnský rybník) zřízeny kabinky na převlékání pro dámy, od čehož bylo ale v roce 1933 upuštěno. Regulací řeky Naab byl celý areál změněn a odvodněn. 1893 koupilo město přilehlou farní louku s 0,664 ha za ca. 200 marek a převzalo provoz na koupališti z rukou „výboru pro koupání“, který vykázal celkový zisk ve výši 600.- marek. Zařízení kabinek je rozšířeno, přičemž hodinová mzda tesařského mistra obnášela 30 feniků....

Do zaměstnání je přijat stálý dozorce koupaliště. Při teplotách vody od 16 do 19°C se vyvěsila červená vlajka, vyšší teploty jsou značeny bílo-modrou vlajkou. Doby koupání pro ženy, muže a žáky jsou přísně vymezeny. Později byl přes řeku zřízen prkenný plot, čímž bylo umožněno rozdělení koupání pro ženy a muže. Přesto se dovídáme od pana faráře něco strašného, hrozí se dokonce veřejným pojmenováním provinilců....

O několik roků později je připojena sluneční lázeň. 1932 je označeno toto zařízení jako městské pánské koupaliště v řece Naab, které je otevřeno od 15. května do 1. září. Po zrušení takzvaného dámského koupaliště je městské koupaliště 1933 a 1934 rozšířeno a v roce 1935 pojmenováno jako městské rodinné koupaliště. 1941 bylo založeno dětské koupaliště a 1947 následovala další úprava.

Podle Annemarie Krauß,
městské archivářky a dalších

Po mnoho let je tak tento areál v Naabwiesen, který je s konečnou platností pojmenován jako městské koupaliště. U obyvatel města velmi oblíben. V posledních desetiletích je obyvatelům Weidenu koupání v řece stále více znepříjemňováno narůstajícím znečišťováním řeky Naab značnou mírou provozováním zemědělství. Rozmísťují se tabulky: „Koupání na vlastní nebezpečí“, zůstávají na svém místě také i po zlepšení kvality vody. Tím se značně snižuje počet koupajících osob v řece. Při procházce zde nalezneme mnoho útulných místeček, na kterých si dvojice nebo malé skupinky užívají slunce. Již několik let existující dětské brouzdaliště, ve kterém musela být pracně městským zaměstnancem několikrát denně kontrolována kvalita vody, bylo na jaře 2004 nákladně zrenovováno.

Dva dětské bazény z ušlechtilé oceli, které jsou spolu spojeny skluzavkou, potěší za horkých letních dnů nejenom mladé, ale i starší. Dále tu nalezneme místa na grilování, hřiště, dětské hřiště, ale i malou restauraci, která je každé léto místem hudebního festivalu a festivalu malého umění „Live im Stadtbad“. Městské koupaliště slouží od roku 1999 klubu modelářů lodí jako jejich vody. Zde se konají pravidelně soutěže a přehlídky, které nachází velkou odezvu především u mladších návštěvníků městského koupaliště.

Ekologická pozorování

Na městském koupališti meandruje řeka Naab, což znamená, že zde teče pomalu v zatočeném oblouku. Řeka je zasazena do luhů měkkého dřeva, ve kterém byl ovšem přírodní svět rostlin člověkem změněn. Veškeré středoevropské řeky byly nejprve doprovázeny lužními lesy, dříve než člověk započal jejich údolí využívat a přetvářet.

Stále ještě se nachází spousta bříz a lepkavých olší, které snáší vlhkou půdu. Jejich kořeny jsou ve vodě, stromy se tudíž musí vyrovnat s nedostatkem kyslíku v prostoru kořenů. Duby, na které bychom zajisté narazili v suchých vnějších zónách, byly většinou vykáceny. V oblasti luhů tvrdého dřeva nalézáme ještě jasan, javor a buk. Netypické jsou například řady obrovitých stromů, hybridních topolů. Tyto byly vysazovány kvůli jejich rychlému růstu, mezitím ale představují spíše nebezpečí než ekologickou zvláštnost. Při vývratu mohou tyto velké stromy způsobit značné škody a proto se musí nákladně porážet. Také ve velkém počtu se vyskytující vrby jsou pravidelně prořezávány a slouží na základě jejich života v zetlelém vnitřku kmenu velkému množství ptáků, jako např. sýkorkám, střízlíkům, budníčkům větším, brhlíkům lesním, pěničkám a červenkám jako úkryt před nepřáteli, zde žijící hmyz jako jejich potrava. Drozdy lze na jaře pozorovat na všech volných zelených plochách při hledání potravy. Tak můžeme v okolí městského koupaliště pozorovat až na 30 druhů ptáků. V prostoru městského koupaliště byla postavena celá řada ptačích budek, které jsou udržovány zemským spolkem pro ochranu ptáků tak jako pracovními skupinami Keplerova gymnázia.

Když půjdeme cestou od mostu k mostu, padne nám do očí vysázený živý plot z hlohu obecného, který slouží jako ohraničení prostoru koupání a současně představuje životní prostor pro ptáky a různé druhy hmyzu. Také bobr zanechává v prostoru koupaliště své stopy. Jeho zcela zvláštní oblibou je kůra z vrb a topolů. Ve vrbách se vyskytující kyselina salicylová, která je využívána člověkem jako antipyretikum v čaji z vrbové kůry, mu zřejmě neškodí. Olšové kůry se naproti tomu všeobecně ani nedotkne. Pokud porazí bobr olše, potom většinou ne za účelem potravy, nýbrž jako stavební materiál pro hrady a hráze. V zónách klidné vody vlhkých biotopů nalézá spousta druhů ryb a obojživelníků místo pro rozmnožování. Tyto potřebují k tření, tedy k rozmnožování, zátoky, které jsou velmi bohaté na živiny.

V rákosí, tak jako na okolních loukách, se krmí polák velký a divoké kachny. Pojmenování rákosí je odvozeno od „rákos“. Tento pojem označuje vysoko vzrostlé, travnaté bahenní rostliny, které rostou podle okolností ve vlhkých oblastech mělkých vod, které ale nesnáší úplné zaplavení. Zde nalézáme typické druhy rákosí jako např. zevar, čeledi orobincové, puškvorec, skřípinec jezerní a právě také rákosí. V létě kvetou ve vlhkých příkopech také silně vonící tužebník jilmový, kosatec žlutý, krkavec toten a kyprej. Pojmenování „tužebník“ není mimo jiné odvozeno od dívky, nýbrž od vína … vlastně škoda, to by byl skutečně příhodný závěr našich pozorování na weidenském městském koupališti.....

Kepler Gymnasium Weiden:
Linda Schmauß, Hartmut Rauscher