Městská ekologická naučná stezka – stanoviště č. 05
Kostel sv. Michaela s poštolkami

Na věži evangelického farního kostela sv. Michaela, vedle ciferníku věžních hodin, sídlí poštolky. V bezprostřední blízkosti holubů a kavky obecné vychovávají rok co rok svá mláďata. Tito sousedé se však nemusí těchto dravců obávat, protože pro ty jsou jako kořist příliš velcí. Poštolky dávají přednost potravě ve velikosti přibližně kosů, myší nebo kobylky luční.

Již v XIV. století byla poprvé uvedena zmínka o jednoduchém síňovém kostele sv. Michaela. Na evangelickém městském farním kostele lze rozpoznat přes barokní formy jeho gotický původ. Tato stavba měla mít ve středověku na 14 oltářů. V průběhu času kostel měnil několikrát svou příslušnost ke konfesi.

Roku 1663, po Třicetileté válce, bylo rozhodnuto o otevření farního kostela sv. Michaela pro obě konfese. Toto simultaneum existovalo až do roku 1900 – v tomto roce byl vysvěcen městský katolický farní kostel sv. Josefa. Věž kostela sv. Michaela se v roce 1759 zřítila, přičemž přišli o život dva tovaryši. Věž v dnešní podobě byla znovu postavena o dva roky později.

Vítanými hosty na věži sv. Michaela jsou poštolky (Falco tinunculus). Pod cibulovitou věží v malém oválném výklenku hnízdí každým rokem dvojice poštolek se svými mláďaty. Tito ptáci mají překrásné červenohnědé zbarvení s černým příčným vlněním, přičemž se dá sameček se svou šedou hlavičkou a ocasem lehce rozlišit od samičky. Poštolky se živí především myšmi a jinými malými obratlovci, které pobíhají většinou na zemi. Tito obratní dravci jsou ale také schopni ulovit v letu i menší ptáky. Za letních večerů je často slyšet nad střechami starého města typické, pronikavé volání poštolek.

Poštolka obecná je nejrozšířenější poštolkou. Můžeme ji pozorovat jak se třepetá na volném prostranství nad určitým místem a potom se střemhlav se zataženými křídly vrhá na svou kořist. Původně obydlovala otevřené krajiny s jednotlivými skupinami stromů a okraje lesů. Dnes hnízdí poštolky také ve zbořeninách, vysokých domech nebo fabrikách a ve věžích kostelů. Pro stavbu hnízd slouží skalní výklenky, díry ve zdech a opuštěná vraní hnízda. Velmi vítané jsou také ptačí budky. Poštolky nestaví sami hnízda, červenohnědá vajíčka odkládá tento pták na zemi v místě hnízdění.

Historické budovy poskytují často hnízdiště a domov mnohým druhům živočichů, které musíme chránit a zachovávat na živu. Ve vyčnívajících krovech se obvykle nacházejí spáry a díry, kterými mohou proklouznout netopýři. Výklenky ve zdech, spáry a vikýře poskytují možnost hnízdění kavkám, vránám, rorýsům a poštolkám. I v případě renovací se vždy najde možnost, jak vyhovět nárokům člověka a divokých zvířat. Poslední asanační práce na věži kostela sv. Michaela byly organizovány tak, aby nerušily dobu hnízdění poštolek.

Mimoto byly pro ptáky a netopýry zhotoveny v lešení a v ochranných sítích speciální letové prostory.

LBV: Susanne Krapf